header header header header
$("#s1").cycle({ fx: "fade", speed: 5000 });

Bitva 1805 | Zámek Slavkov - Austerlitz

logo Zámek Slavkov - Austerlitz

Přihlaste se k odběru newsletteru

Bitva 1805

Bitva tří císařů 2. prosince 1805

Schéma bitvy u Slavkova najdete zde.

foto Počátkem prosince roku 1805 stanula v prostoru mezi Šlapanicemi a Slavkovem spojená rakousko-ruská vojska proti armádě francouzského císaře Napoleona I. Nejslavnějšímu Napoleonovu vítězství předcházelo skvělé tažení, v němž během dvou měsíců přinutil ke kapitulaci rakouskou armádu v Bavorsku a její zbytky, spojené s ruskými oddíly, zatlačil přes celé Dolní Rakousko až na Moravu k Olomouci. U Olomouce spojence posílila další ruská vojska a jejich početní síla přivedla ruského cara a rakouského císaře, přítomné u armády, k myšlence ofenzivního postupu proti Napoleonovi, a to bez ohledu na skutečnost, že se ze severní Itálie blížila na pomoc silná armáda arcivévody Karla. Spojenci vyrazili od Olomouce k Brnu a 2. prosince, ve výroční den Napoleonovy korunovace, se obě nepřátelské armády střetly.

fotoSpojenci obsadili linii táhnoucí se od prostoru severně od olomoucké silnice přes Staré Vinohrady, dominantní pratecký kopec až na jih k Telnici. Jejich záměrem bylo úderem levého křídla rozbít pravé křídlo Napoleonovo, odříznout jej od jeho spojovacích linií s Vídní a zničit jej či zatlačit do Čech. K tomuto cíli disponovali oba spojenečtí monarchové asi 90 000 muži. Jejich protivník byl asi o 15 000 mužů slabší, ovšem vojensky mnohem zkušenější. Úderům spojeneckého levého křídla na Telnici a Sokolnice čelil jen poměrně nepočetnými oddíly, většinu své armády držel v záloze pro připravovaný zničující úder. Došlo k němu ve chvíli, kdy spojenci již téměř vyklidili pratecký kopec a obrovskou silou útočili na Sokolnice. Sbor maršála Soulta kryt mlhou nepozorovaně dorazil až k Praci, prudkým náporem zaútočil na Staré Vinohrady a pratecký kopec a po urputném boji s rakouskými a ruskými jednotkami se jich zmocnil. Nepomohl ani zásah carské ruské gardy, bitva byla ztracena. Spojenci museli opustit bojiště a ve zmatku se stáhnout ke Slavkovu. Rakousko-ruské jednotky v prostoru Sokolnic poté byly z větší části obklíčeny a přinuceny ke kapitulaci. Jen malé části se podařilo uniknout přes hráze zamrzlých rybníků. Zde je nutno připomenout legendu, rozšiřovanou Napoleonem a živou do dnešních dnů, podle níž měly v rybnících zahynout tisíce ruských vojáků. V pramenech doložené výlovy rybníků, nařízené po bitvě, nalezly pouze utopené koně a ztracený válečný materiál.

foto Spojenecká vojska tedy ve svém středu a na levém křídle utrpěla katastrofální porážku. Zbýval ještě ruský sbor generála Bagrationa, jenž vedl poměrně izolovaný boj se sborem maršála Lannese u Tvarožné a v prostoru olomoucké silnice. Přestože i Bagration utrpěl značné ztráty, nebyl rozdrcen a se svým sborem jako jediný ustoupil v dobrém pořádku. Spojenecká vojska nebyla již schopna boje a ustupovala směrem na Hodonín do Uher. Šestého prosince pak bylo ve slavkovském zámku podepsáno příměří, následované tzv. prešpurským mírem, přinášejícím Rakousku značné územní ztráty. Slavkovská bitva se stala v dějinách významným pojmem a sám Napoleon si ji cenil nejvýše ze všech bitev, které svedl.

Významná místa Slavkovského bojiště

Mohyla míru

Nejvýznamnějším místem bojiště je bezesporu pratecký kopec, místo, o něž svedla několikahodinovou bitvu s rusko-rakouskou přesilou francouzská divize generála Saint-Hilaira. Právě ta měla ze všech francouzských divizí nejvyšší ztráty. Proslulá je odpověď plukovníka 10. lehkého pluku Pouzeta na Saint-Hilairův záměr stáhnout se: „Stáhnout se! Pokud se jen zastavíme, jsme ztraceni! Nepřítel nesmí dostat čas nás spočítat! Vrhněme se na ně!“ Na návrší byla z iniciativy katolického kněze a prvního českého moderního historika bitvy P. Aloise Slováka a z jeho popudu založeného Komitétu postavena dle návrhu pražského architekta Fanty v roce 1912 secesní Mohyla míru, kterou později doplnila budova muzea. Mohyla míru je dnes symbolem bojiště, zdůrazňuje smíření národů, a je připomínkou tisíců obětí bitvy, vojenských i civilních. V rámci vzpomínkových akcí je u Mohyly míru každoročně pořádán pietní akt s katolickou a pravoslavnou bohoslužbou za zemřelé.

Santon
Původní název kopce nad obcí Tvarožná je Padělek a nové jméno, Santon, mu dali francouzští vojáci v roce 1805. Podle nejpravděpodobnějšího vysvětlení proto, že jim připomínal svým tvarem podobná návrší v Egyptě, jimž právě tak říkali. Coby skvělou obrannou pozici si jej již několik dní před bitvou vybral sám Napoleon jako opěrnou pozici svého levého křídla, nechal jej opevnit a umístil sem 18 těžkých děl armádní zálohy. Obranu kopce a pod ní ležící Tvarožné svěřil 17. lehkému pluku pod velením generála Claparèda. Úkoly levého křídla byly čistě ofenzivní a s výjimkou ruského diverzního protiútoku na Tvarožnou ze severovýchodu nemusely záložní baterie do vývoje bitvy zasahovat. Na opevnění byl použit i stavební materiál z původní kaple Panny Marie Sněžné, která byla obnovena v roce 1832. Replika francouzského kanónu typu Gribeauval, která byla na vrcholu kopce po celá léta umístěna, se nyní nachází na návsi ve Tvarožné. Na poli pod Santonem, mezi kopcem a příjezdovou silnicí od Brna, se každoročně ve výročí bitvy pořádá rekonstrukce bitvy s hojnou účastí veřejnosti. Vrchol kopce je zařazen do seznamu chráněných přírodních památek okresu Brno-venkov.

Žuráň
Návrší Žuráň bylo na začátku bitvy velitelským stanovištěm císaře Napoleona, jenž v jeho blízkosti strávil také noc před bitvou: v zájezdním hostinci Pindulka povečeřel a později nakrátko ulehl v provizorní chatrči u nedalekého kamenolomu. Ze Žuráně pak Napoleon udílel rozkazy ráno a dopoledne 2. prosince. Zde také se svými maršály spatřil po půl osmé vycházející slavkovské slunce. V roce 1930 byl na Žuráni jako připomínka slavného vítězství za přítomnosti československé a francouzské generality, coby výraz tehdejších úzkých československo-francouzských vztahů, odhalen kamenný památník s plastickou mapou, znázorňující postavení jednotlivých armád před rozhodujícím střetem. Traduje se, že vrchol návrší je exteritoriálním územím Francie.

Stará pozořická pošta
Budovy Staré pozořické pošty na severovýchodním okraji bojiště leží u státní silnice na polovině cesty mezi Brnem a Vyškovem a zachovaly se dodnes v téměř nezměněné podobě. Přepřahací stanice rakouské pošty zde byla zřízena v roce 1785. V objektu se vystřídaly před bitvou velitelské štáby obou bojujících stran: 28. listopadu se zde, v hlavním stanu maršála Murata, sešel francouzský císař Napoleon se svými maršály Muratem, Soultem, Lannesem a Berthierem. Z této porady vzešlo rozhodnutí o rozmístění vojsk k bitvě na linii Jiříkovického a Zlatého potoka. Před bitvou na postupu od Olomouce obsadil poštu se svým štábem ruský generálporučík Bagration. Po bitvě se na Staré poště sešel Napoleon s vyslancem rakouského císaře Františka knížetem Liechtensteinem, s nímž sjednal základní rysy dohody o příměří mezi Rakouskem a Francií.

Jižní Morava
Online kamera