header header header
$("#s1").cycle({ fx: "fade", speed: 5000 });

Hrobka Kouniců | Zámek Slavkov - Austerlitz

logo Zámek Slavkov - Austerlitz

Přihlaste se k odběru newsletteru

Hrobka Kouniců

Hrobka Kouniců, hřbitov

foto Jako hřbitov sloužilo zpočátku ve Slavkově prostranství kostela sv. Jakuba Většího. V okamžiku, kdy se již nedostávalo místa a kostel sám byl značně sešlý, nechalo město zbudovat na předměstí Špitálka kolem kostelíku sv. Jana Křtitele nové pohřebiště, na kterém se začalo pochovávat již v roce 1659. Hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele stojí pravděpodobně na místě špitálu, postaveného ve 13. století německými rytíři. Za husitských válek špitál zanikl, v 15. století byl obnoven rytířem Janem Zeleným ze Šanova, který upravoval rovněž kostelík. V 16. století měli v kostele svoji modlitebnu Čeští bratři. Zpustlý špitál obnovil Dominik Ondřej Kounic roku 1676, současnou podobu dala kostelíku přestavba z roku 1743. Vnitřní oltář je dílem neznámého barokního malíře a představuje patrona kostela sv. Jana Křtitele. Nad obrazem je hraběcí korunka aliančního znaku Kounic-Rietbergrů. Obě boční kaple byly obnoveny v roce 1882. V levé je oltář Panny Marie, v pravé kříž s obrazem Ukřižovaného.

Vstupní brána hřbitova je jedním z mála dochovaných klasicistních portálů. Litinový kříž po její straně je prací blanenských salmovských železáren a pochází z roku 1855.

Do vnější stěny sakristie hřbitovní kaple jsou druhotně zazděné dvě pískovcové náhrobní desky pocházející ještě z původního hřbitova u farního chrámu. První z nich připomíná paní Annu, manželku slavkovského úředníka pana Gabriela Litenského z Kelče, přívržence náboženské sekty tzv. Bratří boleslavských, která zemřela 21. srpna 1616. Kolem její stylizované postavy je nápis "Dnes mně, zítra tobě." Druhý náhrobek postavil pro sebe a svoji manželku pan Matouš Rozstrkal. Jeho choť zemřela v pondělí po sv. Alžbětě roku 1615. Sám Rozstrkal zde pohřben nebyl, zřejmě musel po Bílé Hoře kvůli svému náboženskému přesvědčení opustit Slavkov.

Ze starších náhrobků vidíme naproti sakristii pomníček z roku 1827 s dnes již téměř nečitelným německým nápisem. Opodál je rodinná hrobka Frištenských, v níž odpočívají rodiče a sourozenci známého zápasníka Gustava Frištenského (1889 - 1957).

Exoticky působí nápis na bílém kameni s litinovým křížem, který v italštině připomíná z c. k. plukovníka Caspara Ferrariho da Grado, který ve Slavkově zemřel roku 1853.

Na stěně boční kaple kostelíku sv. Jana Křtitele jsou zazděny i pamětní desky připomínající nadporučíka Theodora Beneše, padlého 1866 v bitvě u Hradce Králové, a rytmistra Eugena Beneše, pohřbeného 1867 v Queretu.

foto Rodová hrobka Kouniců byla zbudována pod jižní kaplí kostela Arnoštem Kryštofem v roce 1795. V témže roce do ní byly uloženy ostatky kancléře Václava Antonína Kounice, předtím dočasně umístěné v kryptě u zámecké zahrady, a jeho snachy Marie Leopoldiny z Oettingen-Spielbergu. Dnes se v rodinné hrobce nachází sedm rakví s tělesnými ostatky příslušníků rodu z knížecí moravské a české hraběcí linie.

Hrobka byla v roce 1980 otevřena a proběhla identifikace pohřbených ostatků. Potvrdilo se, že zde stále odpočívá nejvýznamnější z Kouniců kancléř Václav Antonín, který zemřel ve věku osmdesáti tří let. V rakvi je pohřben v původním šatě, který je asi o 40 let starší než byla doba jeho smrti. Na kabátě má dracounovou hvězdu řádu sv. Štěpána, nejvyšší uherské vyznamenání. Jeho tělo bylo v letech 1993 až 1995 nově balzamováno a konzervací prošel také jeho oděv.

Jediná pohřbená žena, kněžna Marie Leopoldina, zemřela ve stáří 52 let. V rakvi je uložena v rokokovém oblečení, v botách s vysokým opatkem a s čepcem na hlavě. V dalších rakvích jsou kosterní pozůstatky tří kancléřových synů - Arnošta Kryštofa, Dominika Ondřeje a Václava.

Další dva z Kouniců, odpočívající v cínových rakvích, pocházejí z české linie, která slavkovské panství zdědila po vymření moravské linie v roce 1848. Jsou to Karel Vilém a Albrecht Vincenc.

Rakve slohově odpovídají době skonu nebožtíků. Určitou záhadou je počet kanop, nádob s tělesnými orgány zemřelých, kterých je o jednu více než rakví. Pravděpodobně jsou buď pro jednoho zemřelého kanopy dvě (např. pro srdce a ostatní vnitřnosti) nebo je jeden z Kouniců, pohřbený mimo rodinnou hrobku, zastoupen pouze kanopou s jeho vloženým srdcem.

Mramorová soška ležícího dítěte může znamenat připomínku zemřelého novorozeněte z české větve Kouniců. V ústním podání se také traduje, že někdo z Kouniců přejel kočárem dítě a proto za pokání nechal vytesat jeho podobu z mramoru. Sochařův výtvor později uložili do rodinné hrobky.

Hrobka byla obnovena v roce 1995.

Jižní Morava
Online kamera