Pátek 1. 12. omezení trasy Historické sály. Sobota 2. 12. nepřístupná trasa Historické salonky a omezení na trase Historické sály, expozice Austerlitz otevřena do 19:00.
Toggle Bar

Kounicové - hybatelé habsburské monarchie

Historie slavkovského zámku se po více než čtyři století pojí se starobylým moravským šlechtickým rodem Kouniců, který ve svém znaku používal symbol lekna. V roce 1509 získal slavkovské panství a zámek Oldřich z Kounic, jenž z něj udělal hlavní sídlo rodu. Působení Kouniců ve slavkovském panství přineslo velký rozmach stavebních aktivit, podporu řemesel, založení první manufaktury a všeobecný rozvoj podnikání. 

Barokní velikán

Obchodní a hospodářský rozvoj podnítil zejména Dominik Ondřej z Kounic, který působil jako diplomat v habsburské říši a aktivně se účastnil politického života. Byl to rovněž on, kdo zahájil velkolepou barokní přestavbu zámku.

ONDREJ DOMINIK

Kancléř Marie Terezie

Nejvýznamnějším představitelem rodu se stal Václav Antonín kníže z Kounic a Rietbergu. Zkušenosti a schopnosti získané studiem na univerzitách ve Vídni a v Leidenu, ale také četnými cestami po Evropě, mu vynesly prestižní post státního kancléře a to hned ve službách čtyř habsburských panovníků - Marie Terezie, Josefa II., Leopolda II a Františka II.

vaclav antonin 1

Kounicovy koleje v Brně

Jedním z posledních příslušníků rodu byl Václav hrabě z Kounic. Na počátku své kariéry působil jako poslanec Říšské rady zastávající politické zájmy českého národa. Stal se významným mecenášem studentů, jimž věnoval svůj palác na Žerotínově náměstí v Brně a nechal vystavět vysokoškolské koleje.

VÁCLAV

Rodinná hrobka

 

Rodová hrobka Kouniců byla zbudována pod jižní kaplí kostela Arnoštem Kryštofem v roce 1795. V témže roce do ní byly uloženy ostatky kancléře Václava Antonína Kounice, předtím dočasně umístěné v kryptě u zámecké zahrady, a jeho snachy Marie Leopoldiny z Oettingen-Spielbergu. Dnes se v rodinné hrobce nachází sedm rakví s tělesnými ostatky příslušníků rodu z knížecí moravské a české hraběcí linie.

Hrobka Kouniců, hřbitov

Jako hřbitov sloužilo zpočátku ve Slavkově prostranství kostela sv. Jakuba Většího. V okamžiku, kdy se již nedostávalo místa a kostel sám byl značně sešlý, nechalo město zbudovat na předměstí Špitálka kolem kostelíku sv. Jana Křtitele nové pohřebiště, na kterém se začalo pochovávat již v roce 1659. Hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele stojí pravděpodobně na místě špitálu, postaveného ve 13. století německými rytíři.

Pokračovat ve čtení

 

VÁCLAV DLOUHY 1



Václav Kounic (1848 - 1913)

Hrabě Václav Robert Kounic patřil k významným představitelům českého národního života druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Narodil se roku 1848 a po ztrátě otce Karla Michala z Kounic ve čtyřech letech jej vychovávala matka Eleonora Voračická z Paběnic. Po roce 1861 spolu s matkou pobýval v pražském sídle hraběte Rudolfa Thurn-Taxise, kde se seznámil s předními českými vlastenci, jakými byli např. F. Palacký, F. L. Riegr, J. E. Purkyně, W. W. Tomek, K. Světlá a další. Jako student právnické fakulty od roku 1866 se aktivně účastnil studentského spolkového života. Roku 1870 byl prohlášen plnoletým a zapojil se do politického dění.

Pokračovat ve čtení

VÁCLAV ANTONÍN DLOUHY

 

Václav Antonín Kounic (1711 - 1794)

Nejvýznamnějším představitelem rodu Kouniců se stal šestý potomek Maxmiliána Oldřicha Václav Antonín Dominik. Narodil se 2. února 1711 ve Vídni a jako mladší syn byl určen pro dráhu duchovního.

Měl být duchovním, stal se dědicem

Ve třicátých letech studoval právo na univerzitách ve Vídni a Leidenu. Kvůli úmrtí svého staršího bratra Jana Dominika však musel zanechat duchovní dráhy a převzít správu rodinného majetku. V letech 1732 - 1734 vykonal kavalírskou cestu do Nizozemí, Francie a Itálie.

Pokračovat ve čtení

ONDŘEJ DOMINIK

Dominik Ondřej z Kounic (1654 - 1705)

Tajný rada, říšský dvorský vicekancléř, zakladatel manufaktur a stavebník slavkovského zámku Dominik Ondřej z Kounic se narodil roku 1654, rok před smrtí svého otce Lva Viléma. V letech 1654 - 1669 byl vychováván u brněnských jezuitů, další dva roky studoval v Olomouci. Po ukončení studií se na podzim roku 1671 vypravil na cestu po Itálii (byl přijat papežem Klimentem X.), Francii, Švýcarsku a Německu. Po návratu roku 1674 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Eleonorou ze Šternberka, s níž měl čtyři syny a čtyři dcery. Dominik Ondřej se zapojil do politického života, působil jako c.k. komoří a přísedící moravského zemského soudu, tajný rada a říšský dvorský vicekancléř.

Pokračovat ve čtení