Historie zámeckého parku

Zámecký park ve Slavkově u Brna tvoří nedílnou součást celého zámeckého areálu a patří k nejvýznamnějším historickým zahradám na území Moravy. Jeho rozloha činí 15,5 ha. Dnešní podoba parku je výsledkem proměn, které byly prováděny vždy v návaznosti na to, jak se zámek přizpůsoboval novým stavebním slohům.

Obnovený zámecký park byl otevřen u příležitosti konání sympozia UNESCO o barokních zahradách, jež se konalo v září 1977. Od roku 1996 se v zadní části parku nachází 6-ti jamkové golfové hřiště, které pokračuje dál za severní zámeckou zdí. K parku patří také zahradnictví, skleníky a tzv. Panská školka (panšula), kde se pěstovaly sazenice pro park i polesí Kouniců.

Původně se kolem zámku rozprostírala renesanční zahrada. Za Dominika Ondřeje Kounice, který dal podnět k barokní přestavbě zámku, a pod vedením holandských odborníků byl kolem roku 1700 založen květinový parter se dvěma bazény, kašnou s fontánou od Petra Wiliama a oranžérií (kasinem) vyzdobenou freskami Andrey Lanzaniho. Pro tuto oranžérii byla určena také řada soch Giovanni Giulianiho a Ignáce Lengelacha rozmístěných v ideových celcích a znázorňujících vesměs mytologické bytosti a alegorie.

V další etapě vypracoval stavitel Václav Petruzzi, pověřený nejen stavbou zámku, ale i pokračujícími pracemi v zámeckém parku, plán na propojení parteru se zámkem. Parter byl zpřístupněn mostem překlenujícím příkop s několika schodišťovými stupni. V celé délce zámeckého průčelí byl parter ozdoben řadami stromů. Po bocích se nacházely dva bazény a podél hlavní osy byly založeny čtyři boskety s bludištěm a fontánami a v podélné ose vodní nádrž s kanály procházejícími celou délkou zahrady. Na dokončení celého zámeckého komplexu má však bezesporu největší zásluhu Václav Antonín kníže z Kounic a Rietbergu. Několik málo let poté, co se ujal svého majetku, dokončil nejen přestavbu zámku, ale završil také celkovou podobu zámeckého parku, který rozšířil na úkor zbořených staveb farního kostela sv. Jakuba a městské věže. Hlavní parter se mění na příčnou osu se třemi fontánami. Nově je vybudován přechod ve svahu mezi horním, napříč disponovaným parterem, a dolní částí zahrady. Dlouhý kanál byl změněn v soustavu tří bazénů. Parter je vyzdoben souborem soch a váz. Vše bylo včleněno do velkorysého zapojení okolní krajiny a města pomocí stromových alejí.

V druhé polovině 18. století byly v zámeckém parku rozmístěny drobné zahradní stavby (parazol – ptačí voliéra) a dochovaný čínský altánek. V první polovině 19. století byla zahrada proměněna v anglický park, boskety byly rozpuštěny a vystřídány zelení uspořádanou po stranách hlavní podélné osy. Bazény byly odstraněny a barokní plastiky přemístěny do zámeckého nádvoří. Některé z nich však zůstaly v nově vytvořených romantických zákoutích. Přechod z dolní do horní zahrady byl změněn na travnatý svah, pravidelné řešení horního parteru zcela zaniklo.

V 70. letech 20. století došlo k velkorysé rekonstrukci zámeckého parku, která vycházela mimo jiné z projektu z roku 1774 a vrátila mu jeho někdejší barokní podobu. Ústředním motivem architektonické kompozice jsou dva zahradní bazény instalované na osu západního vstupu s párem vodních nádrží umístěných symetricky mimo osu. Toto prostranství dotváří volně situované barokní plastiky s mytologickou tematikou na podstavcích zdobených kartušemi a medailony, přemístěné z nádvoří zpět do zámeckého parku. Do přísně organizované geometrické kompozice jsou osazeny solitéry vzrostlých jehličnanů a listnáčů.

Obnovený zámecký park byl otevřen u příležitosti konání sympozia UNESCO o barokních zahradách, jež se konalo v září 1977. Od roku 1996 se v zadní části parku nachází 6-ti jamkové golfové hřiště, které pokračuje dál za severní zámeckou zdí. K parku patří také zahradnictví, skleníky a tzv. Panská školka (panšula), kde se pěstovaly sazenice pro park i polesí Kouniců.

V roce 2005 bylo započato s dosadbou stromů. Byla doplněna torza lípových alejí, která tvoří přechod do úzké části aleje ve spodní části parku a nově byl vysázen levý rondel kolem čínského pavilonku tvořený jírovci.

V roce 2018 se začlo s opravou soch, která pokračuje i v současnosti.

Stromy v zámeckém parku

  • Abies grandis – jedle ztepilá, obrovská ( mírné pásmo sev. polokoule)
  • Acer campestre – javor babyka (Evropa, Asie, Sev. A., Afrika, Čína, Japonsko)
  • Acer platanoides – javor mléč (Evropa, Asie, Sev. A., Afrika, Čína, Japonsko)
  • Acer pseudoplatanus – javor klen (Evropa, Asie, Sev. A., Afrika, Čína, Japonsko)
  • Aesculus flava – jírovec žlutý, pávie žlutá (Evropa, Asie, S .i J. Amerika)
  • Aesculus hippocastanum – jírovec maďal, obecný, koňský kaštan (E., A., S.i J. A.)
  • Ailanthus altissima – pajasan žláznatý (Asie, Austrálie)
  • Alnus glutinosa Laciniata – olše lepkavá (severní mírné pásmo)
  • Betula pendula – bříza bělokorá, bílá (mírný a studený pás severní polokoule)
  • Carpinus betulus – habr obecný (Evropa, Asie, Severni i střední Amerika)
  • Calocedrus decurrens – pazerav cedrový (sev. Amerika, subtropická Asie)
  • Catalpa bignoniodes – katalpa trubačovitá (Sev. Amerika, záp. Indie, vých. Asie)
  • Celtis occidentalis – břestovec západní (Sev. Amerika, mírné pásmo sev. polokoule, v tropech)
  • Cornus mas – svída, dřín (mírné pásmo sev. polokoule)
  • Crataegus laevigata – hloh obecný (pásmo severní polokoule, hlavně Sev. Amerika)
  • Elaegnus angustifolia – hlošina úzkolistá (jižní Evropa, Asie, Sev. Amerika )
  • Fagus sylvatica – buk lesní (severní mírné pásmo polokoule)
  • Fagus sylvatica Atropunicea – buk lesní, červený
  • Fagus sylvatica Pendula – buk lesní, převislý
  • Fagus sylvatica Rohanii – buk lesní, má užší zubaté listy
  • Fraxinus excelsior – jasan ztepilý (severní polokoule, domácí druh)
  • Fraxinus excelsior Elegantis – jasan ztepilý
  • Fraxinus excelsior Pendula – jasan ztepilý převislý
  • Fraxinus excelsior Variegat – jasan ztepilý
  • Ginkgo biloba – jinan dvoulaločný
  • Gleditsia triacanthos – dřezovec trojtrnný (Sev. Amerika )
  • Gymnocladus dioicus – nahovětvec dvoudomý, kanadský (Sev. Amerika)
  • Juglans nigra – ořešák černý (jihových. Evropa, vých. Asie, Jižní Amerika)
  • Larix decidua – modřín opadavý (mírné pásmo sev. polokoule)
  • Phellodendron amurense – korkovník (vých. Asie)
  • Picea abies – smrk ztepilý (stř. Evropa)
  • Pinus nigra – borovice černá (celá severní polokoule)
  • Pinus silvestris – borovice lesní
  • Platanus x acerifolia – platan javorolistý (jihových. Evropa, Sev. Amerika)
  • Populus alba – topol bílý (severní mírné pásmo)
  • Prunus padus – střemcha obecná (evropská, mírné pásmo)
  • Pseudotsuga menziesii – douglaska Menziesova (Sev. A., vých. Asie)
  • Pyrus communis – hrušeň obecná (Evropa, Asie, sev. Afrika, Persie)
  • Quercus macranthera – dub velkokvětý (mírné pásmo sev. polokoule)
  • Quercus macrocarpa – dub velkoplodý
  • Quercus robur – dub letní
  • Quercus robur Fastigiata – dub letní, sloupovitý vzrůst
  • Robinia pseudoacacia – bílý akát (Severní Amerika, Mexiko)
  • Sophora japonica – jerlín japonský (Asie)
  • Sorbus intermedia – jeřáb prostřední (severní polokoule)
  • Thuja plicata – zerav obrovský (Sev. A., vých. Asie)
  • Tilia cordata – lípa srdčitá, malolistá (mírné pásmo)
  • Tilia platyphylos – lípa velkolistá
  • Tilia tomentosa – lípa stříbrná, plsnatá
  • Tsuga canadensis – jedlovec kanadský (Sev. A., vých. Asie)
  • Ulmus carpinifolia – jilm habrolistý (severní mírné pásmo)
  • Ulmus glabra – jilm lysý, horský

Aurora 

12

Bohyně jitřních červánků, úsvitu. V ruce drží pochodeň a u jejích nohou můžete najít kohouta. Legenda vypráví, že milovala trojského prince Tithóna. Po nejvyšším bohu Jupiterovi žádala, aby daroval Tithónovi nesmrtelnost. Jupiter přání Aurory vyslyšel. Ale Aurora zapomněla, že má chtít pro Tithóna též věčné mládí. Tithón časem zestárl, sešel, Auroře se poté už nelíbil, a tak se rozhodla proměnit jej v cvrčka.

Aurora 

12

Bohyně jitřních červánků, úsvitu. V ruce drží pochodeň a u jejích nohou můžete najít kohouta. Legenda vypráví, že milovala trojského prince Tithóna. Po nejvyšším bohu Jupiterovi žádala, aby daroval Tithónovi nesmrtelnost. Jupiter přání Aurory vyslyšel. Ale Aurora zapomněla, že má chtít pro Tithóna též věčné mládí. Tithón časem zestárl, sešel, Auroře se poté už nelíbil, a tak se rozhodla proměnit jej v cvrčka.

Aurora 

12

Bohyně jitřních červánků, úsvitu. V ruce drží pochodeň a u jejích nohou můžete najít kohouta. Legenda vypráví, že milovala trojského prince Tithóna. Po nejvyšším bohu Jupiterovi žádala, aby daroval Tithónovi nesmrtelnost. Jupiter přání Aurory vyslyšel. Ale Aurora zapomněla, že má chtít pro Tithóna též věčné mládí. Tithón časem zestárl, sešel, Auroře se poté už nelíbil, a tak se rozhodla proměnit jej v cvrčka.

Aurora 

12

Bohyně jitřních červánků, úsvitu. V ruce drží pochodeň a u jejích nohou můžete najít kohouta. Legenda vypráví, že milovala trojského prince Tithóna. Po nejvyšším bohu Jupiterovi žádala, aby daroval Tithónovi nesmrtelnost. Jupiter přání Aurory vyslyšel. Ale Aurora zapomněla, že má chtít pro Tithóna též věčné mládí. Tithón časem zestárl, sešel, Auroře se poté už nelíbil, a tak se rozhodla proměnit jej v cvrčka.