Historie zámeckého parku

Zámecký park ve Slavkově u Brna tvoří nedílnou součást celého zámeckého areálu a patří k nejvýznamnějším historickým zahradám na území Moravy. Jeho rozloha činí 15,5 ha. Dnešní podoba parku je výsledkem proměn, které byly prováděny vždy v návaznosti na to, jak se zámek přizpůsoboval novým stavebním slohům.

Obnovený zámecký park byl otevřen u příležitosti konání sympozia UNESCO o barokních zahradách, jež se konalo v září 1977. Od roku 1996 se v zadní části parku nachází 6-ti jamkové golfové hřiště, které pokračuje dál za severní zámeckou zdí. K parku patří také zahradnictví, skleníky a tzv. Panská školka (panšula), kde se pěstovaly sazenice pro park i polesí Kouniců.

Původně se kolem zámku rozprostírala renesanční zahrada. Za Dominika Ondřeje Kounice, který dal podnět k barokní přestavbě zámku, a pod vedením holandských odborníků byl kolem roku 1700 založen květinový parter se dvěma bazény, kašnou s fontánou od Petra Wiliama a oranžérií (kasinem) vyzdobenou freskami Andrey Lanzaniho. Pro tuto oranžérii byla určena také řada soch Giovanni Giulianiho a Ignáce Lengelacha rozmístěných v ideových celcích a znázorňujících vesměs mytologické bytosti a alegorie.

V další etapě vypracoval stavitel Václav Petruzzi, pověřený nejen stavbou zámku, ale i pokračujícími pracemi v zámeckém parku, plán na propojení parteru se zámkem. Parter byl zpřístupněn mostem překlenujícím příkop s několika schodišťovými stupni. V celé délce zámeckého průčelí byl parter ozdoben řadami stromů. Po bocích se nacházely dva bazény a podél hlavní osy byly založeny čtyři boskety s bludištěm a fontánami a v podélné ose vodní nádrž s kanály procházejícími celou délkou zahrady. Na dokončení celého zámeckého komplexu má však bezesporu největší zásluhu Václav Antonín kníže z Kounic a Rietbergu. Několik málo let poté, co se ujal svého majetku, dokončil nejen přestavbu zámku, ale završil také celkovou podobu zámeckého parku, který rozšířil na úkor zbořených staveb farního kostela sv. Jakuba a městské věže. Hlavní parter se mění na příčnou osu se třemi fontánami. Nově je vybudován přechod ve svahu mezi horním, napříč disponovaným parterem, a dolní částí zahrady. Dlouhý kanál byl změněn v soustavu tří bazénů. Parter je vyzdoben souborem soch a váz. Vše bylo včleněno do velkorysého zapojení okolní krajiny a města pomocí stromových alejí.

V druhé polovině 18. století byly v zámeckém parku rozmístěny drobné zahradní stavby (parazol – ptačí voliéra) a dochovaný čínský altánek. V první polovině 19. století byla zahrada proměněna v anglický park, boskety byly rozpuštěny a vystřídány zelení uspořádanou po stranách hlavní podélné osy. Bazény byly odstraněny a barokní plastiky přemístěny do zámeckého nádvoří. Některé z nich však zůstaly v nově vytvořených romantických zákoutích. Přechod z dolní do horní zahrady byl změněn na travnatý svah, pravidelné řešení horního parteru zcela zaniklo.

V 70. letech 20. století došlo k velkorysé rekonstrukci zámeckého parku, která vycházela mimo jiné z projektu z roku 1774 a vrátila mu jeho někdejší barokní podobu. Ústředním motivem architektonické kompozice jsou dva zahradní bazény instalované na osu západního vstupu s párem vodních nádrží umístěných symetricky mimo osu. Toto prostranství dotváří volně situované barokní plastiky s mytologickou tematikou na podstavcích zdobených kartušemi a medailony, přemístěné z nádvoří zpět do zámeckého parku. Do přísně organizované geometrické kompozice jsou osazeny solitéry vzrostlých jehličnanů a listnáčů.

Obnovený zámecký park byl otevřen u příležitosti konání sympozia UNESCO o barokních zahradách, jež se konalo v září 1977. Od roku 1996 se v zadní části parku nachází 6-ti jamkové golfové hřiště, které pokračuje dál za severní zámeckou zdí. K parku patří také zahradnictví, skleníky a tzv. Panská školka (panšula), kde se pěstovaly sazenice pro park i polesí Kouniců.

V roce 2005 bylo započato s dosadbou stromů. Byla doplněna torza lípových alejí, která tvoří přechod do úzké části aleje ve spodní části parku a nově byl vysázen levý rondel kolem čínského pavilonku tvořený jírovci.

V roce 2018 se začlo s opravou soch, která pokračuje i v současnosti.

Stromy v zámeckém parku

  • Abies grandis – jedle ztepilá, obrovská ( mírné pásmo sev. polokoule)
  • Acer campestre – javor babyka (Evropa, Asie, Sev. A., Afrika, Čína, Japonsko)
  • Acer platanoides – javor mléč (Evropa, Asie, Sev. A., Afrika, Čína, Japonsko)
  • Acer pseudoplatanus – javor klen (Evropa, Asie, Sev. A., Afrika, Čína, Japonsko)
  • Aesculus flava – jírovec žlutý, pávie žlutá (Evropa, Asie, S .i J. Amerika)
  • Aesculus hippocastanum – jírovec maďal, obecný, koňský kaštan (E., A., S.i J. A.)
  • Ailanthus altissima – pajasan žláznatý (Asie, Austrálie)
  • Alnus glutinosa Laciniata – olše lepkavá (severní mírné pásmo)
  • Betula pendula – bříza bělokorá, bílá (mírný a studený pás severní polokoule)
  • Carpinus betulus – habr obecný (Evropa, Asie, Severni i střední Amerika)
  • Calocedrus decurrens – pazerav cedrový (sev. Amerika, subtropická Asie)
  • Catalpa bignoniodes – katalpa trubačovitá (Sev. Amerika, záp. Indie, vých. Asie)
  • Celtis occidentalis – břestovec západní (Sev. Amerika, mírné pásmo sev. polokoule, v tropech)
  • Cornus mas – svída, dřín (mírné pásmo sev. polokoule)
  • Crataegus laevigata – hloh obecný (pásmo severní polokoule, hlavně Sev. Amerika)
  • Elaegnus angustifolia – hlošina úzkolistá (jižní Evropa, Asie, Sev. Amerika )
  • Fagus sylvatica – buk lesní (severní mírné pásmo polokoule)
  • Fagus sylvatica Atropunicea – buk lesní, červený
  • Fagus sylvatica Pendula – buk lesní, převislý
  • Fagus sylvatica Rohanii – buk lesní, má užší zubaté listy
  • Fraxinus excelsior – jasan ztepilý (severní polokoule, domácí druh)
  • Fraxinus excelsior Elegantis – jasan ztepilý
  • Fraxinus excelsior Pendula – jasan ztepilý převislý
  • Fraxinus excelsior Variegat – jasan ztepilý
  • Ginkgo biloba – jinan dvoulaločný
  • Gleditsia triacanthos – dřezovec trojtrnný (Sev. Amerika )
  • Gymnocladus dioicus – nahovětvec dvoudomý, kanadský (Sev. Amerika)
  • Juglans nigra – ořešák černý (jihových. Evropa, vých. Asie, Jižní Amerika)
  • Larix decidua – modřín opadavý (mírné pásmo sev. polokoule)
  • Phellodendron amurense – korkovník (vých. Asie)
  • Picea abies – smrk ztepilý (stř. Evropa)
  • Pinus nigra – borovice černá (celá severní polokoule)
  • Pinus silvestris – borovice lesní
  • Platanus x acerifolia – platan javorolistý (jihových. Evropa, Sev. Amerika)
  • Populus alba – topol bílý (severní mírné pásmo)
  • Prunus padus – střemcha obecná (evropská, mírné pásmo)
  • Pseudotsuga menziesii – douglaska Menziesova (Sev. A., vých. Asie)
  • Pyrus communis – hrušeň obecná (Evropa, Asie, sev. Afrika, Persie)
  • Quercus macranthera – dub velkokvětý (mírné pásmo sev. polokoule)
  • Quercus macrocarpa – dub velkoplodý
  • Quercus robur – dub letní
  • Quercus robur Fastigiata – dub letní, sloupovitý vzrůst
  • Robinia pseudoacacia – bílý akát (Severní Amerika, Mexiko)
  • Sophora japonica – jerlín japonský (Asie)
  • Sorbus intermedia – jeřáb prostřední (severní polokoule)
  • Thuja plicata – zerav obrovský (Sev. A., vých. Asie)
  • Tilia cordata – lípa srdčitá, malolistá (mírné pásmo)
  • Tilia platyphylos – lípa velkolistá
  • Tilia tomentosa – lípa stříbrná, plsnatá
  • Tsuga canadensis – jedlovec kanadský (Sev. A., vých. Asie)
  • Ulmus carpinifolia – jilm habrolistý (severní mírné pásmo)
  • Ulmus glabra – jilm lysý, horský