Menu

Kounicové – hybatelé habsburské monarchie

Historie slavkovského zámku se po více než čtyři století pojí se starobylým moravským šlechtickým rodem Kouniců, který ve svém znaku používal symbol lekna. V roce 1509 získal slavkovské panství a zámek Oldřich z Kounic, jenž z něj udělal hlavní sídlo rodu. Působení Kouniců ve slavkovském panství přineslo velký rozmach stavebních aktivit, podporu řemesel, založení první manufaktury a všeobecný rozvoj podnikání.

Barokní velikán

Obchodní a hospodářský rozvoj podnítil zejména Dominik Ondřej z Kounic, který působil jako diplomat v habsburské říši a aktivně se účastnil politického života. Byl to rovněž on, kdo zahájil velkolepou barokní přestavbu zámku.

Dominik Ondřej z Kounic

Kancléř Marie Terezie

Nejvýznamnějším představitelem rodu se stal Václav Antonín kníže z Kounic a Rietbergu. Zkušenosti a schopnosti získané studiem na univerzitách ve Vídni a v Leidenu, ale také četnými cestami po Evropě, mu vynesly prestižní post státního kancléře a to hned ve službách čtyř habsburských panovníků – Marie Terezie, Josefa II., Leopolda II a Františka II.

Václav Antonín z Kounic

Kounicovy koleje v Brně

Jedním z posledních příslušníků rodu byl Václav hrabě z Kounic. Na počátku své kariéry působil jako poslanec Říšské rady zastávající politické zájmy českého národa. Stal se významným mecenášem studentů, jimž věnoval svůj palác na Žerotínově náměstí v Brně a nechal vystavět vysokoškolské koleje.

Václav Kounic

Rodinná hrobka

Rodová hrobka Kouniců byla zbudována pod jižní kaplí kostela Arnoštem Kryštofem v roce 1795. V témže roce do ní byly uloženy ostatky kancléře Václava Antonína Kounice, předtím dočasně umístěné v kryptě u zámecké zahrady, a jeho snachy Marie Leopoldiny z Oettingen-Spielbergu. Dnes se v rodinné hrobce nachází sedm rakví s tělesnými ostatky příslušníků rodu z knížecí moravské a české hraběcí linie.

Hrobka Kouniců, hřbitov

Jako hřbitov sloužilo zpočátku ve Slavkově prostranství kostela sv. Jakuba Většího. V okamžiku, kdy se již nedostávalo místa a kostel sám byl značně sešlý, nechalo město zbudovat na předměstí Špitálka kolem kostelíku sv. Jana Křtitele nové pohřebiště, na kterém se začalo pochovávat již v roce 1659. Hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele stojí pravděpodobně na místě špitálu, postaveného ve 13. století německými rytíři.

Za husitských válek špitál zanikl, v 15. století byl obnoven rytířem Janem Zeleným ze Šanova, který upravoval rovněž kostelík. V 16. století měli v kostele svoji modlitebnu Čeští bratři. Zpustlý špitál obnovil Dominik Ondřej Kounic roku 1676, současnou podobu dala kostelíku přestavba z roku 1743. Vnitřní oltář je dílem neznámého barokního malíře a představuje patrona kostela sv. Jana Křtitele. Nad obrazem je hraběcí korunka aliančního znaku Kounic-Rietbergrů. Obě boční kaple byly obnoveny v roce 1882. V levé je oltář Panny Marie, v pravé kříž s obrazem Ukřižovaného.

Vstupní brána hřbitova je jedním z mála dochovaných klasicistních portálů. Litinový kříž po její straně je prací blanenských salmovských železáren a pochází z roku 1855.

Do vnější stěny sakristie hřbitovní kaple jsou druhotně zazděné dvě pískovcové náhrobní desky pocházející ještě z původního hřbitova u farního chrámu. První z nich připomíná paní Annu, manželku slavkovského úředníka pana Gabriela Litenského z Kelče, přívržence náboženské sekty tzv. Bratří boleslavských, která zemřela 21. srpna 1616. Kolem její stylizované postavy je nápis „Dnes mně, zítra tobě.“ Druhý náhrobek postavil pro sebe a svoji manželku pan Matouš Rozstrkal. Jeho choť zemřela v pondělí po sv. Alžbětě roku 1615. Sám Rozstrkal zde pohřben nebyl, zřejmě musel po Bílé Hoře kvůli svému náboženskému přesvědčení opustit Slavkov.

Ze starších náhrobků vidíme naproti sakristii pomníček z roku 1827 s dnes již téměř nečitelným německým nápisem. Opodál je rodinná hrobka Frištenských, v níž odpočívají rodiče a sourozenci známého zápasníka Gustava Frištenského (1889-1957).

Nastavení cookies