Václav Antonín Kounic (1711–1794)

Nejvýznamnějším představitelem rodu Kouniců se stal šestý potomek Maxmiliána Oldřicha Václav Antonín Dominik. Narodil se 2. února 1711 ve Vídni a jako mladší syn byl určen pro dráhu duchovního.

Měl být duchovním, stal se dědicem

Ve třicátých letech studoval právo na univerzitách ve Vídni a Leidenu. Kvůli úmrtí svého staršího bratra Jana Dominika však musel zanechat duchovní dráhy a převzít správu rodinného majetku. V letech 1732 – 1734 vykonal kavalírskou cestu do Nizozemí, Francie a Itálie.

Osudové setkání s francouzským králem

Při této cestě se seznámil s uměleckými památkami navštívených zemí, ale byl představen i francouzskému králi a uveden do nejvyšší francouzské společnosti. Po návratu do Vídně byl jmenován císařským dvorním radou, o dva roky později pak získal titul skutečného říšského rady.

Kancléř Marie Terezie
Roku 1736 se oženil s hraběnkou Marií Arnoštkou ze Starhembergu, s níž měl celkem sedm dětí.

Kounic se aktivně účastnil diplomatických jednání habsburské monarchie za vlády Karla VI. i jeho nástupkyně Marie Terezie. Roku 1741 tak vedl diplomatickou misi k papeži Benediktu XIV., v letech 1742-1743 působil v Turínu s cílem získat sardinského krále Karla Emanuela na stranu Habsburků. Od roku 1745 působil jako zplnomocněný ministr pro rakouské Nizozemí.

Ke konci války o dědictví rakouské se roku 1748 účastnil mírových jednání v Cáchách a v letech 1750 – 1753 pobýval jako velvyslanec u francouzského dvora. Po návratu z Francie byl jmenován dvorním a státním kancléřem.

Usmířil Rakousko s Francií

Kounicovým nejvýznamnějším státnickým činem byla změna orientace habsburské zahraniční politiky. Ze svých pobytů ve Francii si přinesl sympatie k této zemi a přesvědčení, že pro habsburskou monarchii je nejvýhodnější spojenectví s dosud nepřátelskou Francií. Obratně využil svých konexí a v květnu 1756 uzavřela habsburská monarchie s Francií konvenci o neutralitě. Ta zcela změnila rozložení sil v Evropě a habsburské monarchii umožnila získat lepší postavení i záruky spojenectví vůči Prusku. Nově uzavřená aliance se osvědčila v tzv. sedmileté válce, jež vypukla ještě roku 1756 a v níž bojovala habsburská monarchie spolu s Francií a Ruskem proti koalici Pruska a Anglie.