Václav Kounic (1848–1913)

Hrabě Václav Robert Kounic patřil k významným představitelům českého národního života druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Narodil se roku 1848 a po ztrátě otce Karla Michala z Kounic ve čtyřech letech jej vychovávala matka Eleonora Voračická z Paběnic. Po roce 1861 spolu s matkou pobýval v pražském sídle hraběte Rudolfa Thurn-Taxise, kde se seznámil s předními českými vlastenci, jakými byli např. F. Palacký, F. L. Riegr, J. E. Purkyně, W. W. Tomek, K. Světlá a další. Jako student právnické fakulty od roku 1866 se aktivně účastnil studentského spolkového života. Roku 1870 byl prohlášen plnoletým a zapojil se do politického dění.

Švagr Antonína Dvořáka

Roku 1877 se oženil s herečkou Josefinou Čermákovou, jejímž prostřednictvím se stal příbuzným Antonína Dvořáka. Od roku 1883 působil jako poslanec českého zemského sněmu za konzervativní velkostatek, na tento mandát rezignoval roku 1887 a od roku 1890 zastupoval v českém sněmu Národní stranu svobodomyslnou. V době své politické činnosti se zabýval řadou naléhavých problémů veřejného života – volebním právem, ženskou emancipací, osmihodinovou pracovní dobou, dělnickými požadavky… V roce 1892 se na IV. konferenci meziparlamentní unie v Bernu vyslovil ve prospěch vytvoření evropské unie. Pokrokové názory, jež zastával, mu vynesly přezdívku „Rudý hrabě“.

Po smrti staršího bratra Albrechta roku 1897 se vzdal politické činnosti a ujal se správy rodinného majetku. Přesídlil na Moravu do zámečku Obora u Uherského Brodu, postaveného Václavem Wattnerem v letech 1903-1905. V této době byl již vdovcem, manželka mu zemřela roku 1895. Odmítal nabídky ke vstupu do politiky a věnoval se hospodářství, v němž zavedl mj. i české úřadování. Po zřízení brněnské techniky počátkem 20. století se zabýval myšlenkou vybudování českých studentských kolejí, kterou projednával i se svým přítelem Josefem Hlávkou.

Kounicovy koleje v Brně

K realizaci tohoto záměru došlo roku 1908, kdy se Václav Kounic po dlouholeté známosti oženil s Josefinou Horovou. Ve svatební den věnoval Kounic se svou manželkou svůj brněnský palác „k účelům hmotného zabezpečení nemajetného studentstva na vysokých školách českých v Brně“. Po oficiálním předání tohoto daru byl ustaven spolek „Kaunicovy studentské koleje českých vysokých škol v Brně“, jehož úkolem bylo poskytovat stipendia studentům a časem zbudovat pro vysokoškolskou mládež v Brně Akademický dům. Brněnské studentské koleje se začaly stavět až roku 1922, sám Kounic se však zahájení výstavby nedožil. Zemřel v Uherském Brodě v únoru 1913 na zápal plic a rakev s jeho ostatky byla dopravena do Prahy a uložena do rodinného hrobu na Malvazinkách.